Často jsem taky řeč zrychlovala proto, že jsem měla pocit, že zdržuju ostatní. A když taková řeč byla nakombinovaná s blokádami, tak působila nekompaktně. Proto někdy můžeme působit překotně, aniž bychom chtěli.
A já si myslim, že tomu překotnu nahrává i realita dnešní doby, která nabírá na obrátkách. Jít proti proudu by me asi smetlo, ale pomáhá mi...
Na videu se směju, ale ten konec neni v reálu tak usmevny.
Kdyz budu mluvit za sebe, tak na pohoverech to byva grilovačka. Shrnout sebe do par minut, kdyz treba jenom 2 minuty mi zabere představování.. v mým tempíčku. Tak hodne stesti, Petutko, rikam si.
Pak uz klasika, začnu krcit ramena dopredu, tón hlasu se zvysi, dýchání zrychlené...
U každého to bude trochu jinak. Ja sdílím svoji zkusenost i mozne reseni jak treba pracovat s určitým typem vtíravých myšlenek, ktere vsichni v urcite podobě mame.
🫶
A v tomhle tom je pro mě dost dulezite misto, kde trávím cas. To ma obrovský vliv. Čím a kým se obklopuju. Jsou mesta a lidi ve sve nastavene bubline a lidi out of the box.
Kdyz dlouhou dobu strávím v bubline, v takovym pulzujícím strachu, jde to cítit i na nejistotě v reci. Naopak otevřenější společnost, lidsky i...
Btw. jeste k videu - kdyz se pak otocim na segru zase zpatky, tak mluvím jako raketa. A pak uz si vzpomenu jenom na větu, kterou mi kdysi rikal jeden lektor .."Buďte divná.."
A tak se toho obcas lehce neúmyslně drzim. 🙃