znevýhodněné prostředí, ne člověk

Minule jsem psala o důležitosti blízkých vztahů. Mít takovou síť blízkých lidí, co se ještě k tomu snaží porozumět problematice jinakosti, je opravdu výhra. Je tady ale velké množství lidí, kteří o koktavosti toliko neví anebo nemusí mít potřebu vědět. Vlastně obecně je jakékoliv zdravotní znevýhodnění, handicap, napříč společností vnímáno tak nějak zvláštně, druhořadě.

Přitom má společnost zásadní vliv, protože nejde jenom o to, co znevýhodněný prožívá, ale o to, v jakém prostředí žije. Teď na tuto problematiku koukám z pozice sociální pedagogiky, kdy si dokonce troufám tvrdit, že znevýhodnění je přiživováno ani ne tak samotným poznamenaným jedincem, jako spíše postojem společnosti. A dopady mohou být markantní, např.:

1) tlak společnosti na normalitu - bezchybná, plynulá, (v případě balbuties) komunikace vytváří psychologický tlak na balbutika. Ne proto, že by selhával, ale protože nepasuje do toho "normálu", je měřený podle cizích měřítek.

2) stud balbutiků - skrývání odlišnosti, stažení, přizpůsobení se jiným názorům, jenom proto, aby nebyli odmítnuti nebo zesměšněni.

3) náročnost v praktickém životě - škola, práce, předsudky o méně schopných a výkonných zaměstnancích.

4) okolí do jisté míry formuje sebehodnotu balbutika - "je divný, je s ním těžká domluva, není tak hbitý/efektivní..." to může mít dlouhodobé důsledky na psychiku, motivaci i vztahy balbutiků.

Společnost má v sobě i určitou uzdravující sílu, podpůrnou. Pokud znevýhodnění pocítí přijetí, trpělivost, přirozenost a opravdový zájem, lidé se zvedají. Začnou kvést.