zadrhávání jako přednost?

Existují jedinci, co svoje zadrhávání nechtějí nijak řešit, naopak, chtějí si ho nechat a posouvají balbu issues na další level - vnímají ho jako přednost! Když jsem o takové paní slyšela poprvé, přišlo mi to zvláštní - jak někdo může být na své koktání hrdý?! 
Jasně, záleží do jaké míry u ní koktání přetrvalo do dospělosti, jak jej vnímala v dětství, kým byla/je obklopena, dědičnost, co prostředí školy, následně práce a spoustu dalších aspektů, které sehrávají svoji roli. Dokázala jsem tohle to tvrzení přijmout, respektovat a úplně bez okolků - vlastně by mě docela zajímalo jak nosit koktáníčko hrdě před sebou. Doposavad jsem se s ní nepotkala, informaci mám ale od důvěryhodného zdroje, takže věřím, že tomu tak je.

S odstupem času, jak se ve mně nové a neotřelé zjištění usadilo, mi přijde její postoj fascinující. Vlastně, proč ne? Každý koktání nějak vnímáme a toto vnímání se v čase proměňuje. Mě by ohromně zajímaly postoje snad všech balbutiků, jestli se v čase (ne)proměnily, jak koktání vnímají, jejich ups and downs. Kdyžtak pište. ;)

Já si zůstávám u svého patosu, tj. koktání seberozvojář no. 1 + jak bych si bez koktání nevybudovala takovou disciplínu a mentální odolnost. Což je fakt. Dokonce jsem jednu chvíli váhala, jestli bych koktání chtěla úplně odstranit, kdybych si mohla vybrat. Fuu, taková ambivalence. Čas a věk umí divy!

A to jsem se ještě potkala s názory, jak je koktání roztomilé a sexy. O tom zase příště...