pětadvacet na zeď

Přestat se usilovně snažit o nekoktání. Čím více člověk nechce koktat, tím více koktá.

Nespoléhat, že nám někdo zvenčí koktavost vyléčí.

Přestat bojovat, protože tlak vytváří protitlak.

Ptát se JAK si můžu pomoct, ne PROČ se mi to stalo...?

I když se zakoktáme, na hodnotě, jakožto člověka, nám to neubírá.

Mít nadhled, pokud někomu koktání přijde vtipné, ať se usměje. Nebrat si tuto reakci osobně.
Pokud ti to vnitřní svět dovolí, nebát se o koktání mluvit. Mluvit o tom, co ti dobře dělá/nedělá - dopovídat slova, trpělivost...

Koktání není selhání.

Mluvit, mluvit, i když kokt-zadrháváš.

Že zdržujeme koktáním jiné? Když budou spěchat, tak si řeknou. Nepřebírat zodpovědnost.

Přišel velký blok? Nevinit se za něj. Uvědomit si, co se povedlo.

Přestat sebou tahat minulost. Co bylo, neovlivním. Co je teď, můžu změnit.

Neúspěch vzít jako učební lekci, ne jako konec života.

Humor, nadhled, hrát si a nebrat sebe i nastalé situace moc vážně.

Koktání není středobod vesmíru. Život si užívat, ne ho přežívat.

Myslet, mluvit, žít po svém. Být sám sebou.

Mít se rád.

Pokud mluvit nemůžu, technikou si pomůžu. Vyťukávání, stlačování míčku, natažení si slabiky.

Pracovat s neopodstatněným strachem, se špatně vybudovanými návyky, vzorci chování.

Přestat potlačovat emoce, namísto toho si jich všímat, pojmenovat je, naučit se s nimi pracovat.

Vytrvat i když stokrát spadnu. Pády jsou přirozenou součástí života.

Koktání je návyk, ne my.

Obklopit se blízkými, přijít si pro milé slovo, když je ouvej.

Každému jsme svým způsobem jedno. Chvíli upoutáme pozornost svým projevem, ale za chvíli se ten s kým mluvíš, zaměří na svůj vlastní vnitřní svět.

Všelék, pilulka, sprej, zázračný nápoj... instantní řešení nefungují, ale usilovná, dlouhodobá, práce na sobě.

Dobře spát, odpočívat pracovat s dechem, pracovat s hlasem, intonací.