stůj pevně, i když se zakoktáš

Co se děje, když vedeme dialog s osobou, která hovoří plynule a my se najednou zakoktáme? Pokud koktání nevnímáme zrovna jako svoji přednost, pravděpodobně se budeme cítit sklíčeně a méněcenně. Znejistíme.  Méně uvědomělí, plynule hovořící jedinci, se nás kolikrát snaží udolat slovem a můžeme z nich cítit povýšenecký postoj, který nás ještě více znejistí. Nedávají prostor, začnou vést svůj monolog, často je vlastně ani nezajímá, že bychom rádi reagovali a v danou chvíli nemůžeme. Můžeme se cítit zatlačeni do kouta. Nemáme chuť už nic říct nebo se mluvit bojíme.

Co s tím?

Nechceme být přece neslušní, hrubí, ale také máme svoji hodnotu, kterou nedefinuje naše koktavost. Přitakávání vypadá jako nejoptimálnější řešení a v dané chvíli to může být určitě i neschůdnější cesta, ale v dlouhodobém horizontu nám přitakávání může spíš uškodit. Neprojevujeme svůj názor, neptáme se, potlačujeme sami sebe. Jsme ovlivněni strachem z toho, že bychom se mohli zakoktat a opět se ponořit do hlubin frustrace.

Co dělat?

Požádat daného člověka o více prostoru pro sebe-vyjádření. Je možné, že i přes více prostoru nám mluveníčko bude stagnovat. Jakoby si snad naše podvědomí, reprezentované koktavostí, vybíralo, s kým mluvit chce a s kým ne. A možná, že si vybralo. Pak prostě zbývá už jenom odejít ze situace.
Ovšem pokud naše žádost bude vyslyšena a pozitivně přijata, ucítíme to a mluveníčko bude plynulejší.

Jakmile to bude možné, projevme svůj názor - ať už verbální nebo psanou formou. Naše cítění je důležité. Přizpůsobovat svoje chování a názory ostatním, protože nás takhle snáze přijmou a budou mít rádi, . Samozřejmě potřebujeme se připravit na to, že naše postoje nebudou všem po chuti a to je v pořádku. Všichni s námi nemusí souhlasit, stejně jako nemusíme souhlasit s nimi. Každopádně už jenom fakt, že jsme si dovolili nějakou situaci rozporovat, postavit se za sebe, říct "ne". To je kuráž.

Omáčkuju to, ale long story short, o co mi zkrátka jde - aby se balbutik nesnižoval k jiným názorům, na všechno nepřitakával a to jenom proto, že se bojí mluvit a nebo se bojí, že se zakoktá.

Projevte se, stůjte pevně. Je to těžké, ale přinese to svoje ovoce. Myslím na vás.