strategie, které mi dávají hlas

1. Dostat se do středu
Přemýšlím o svých reakcích. Pozoruju spouštěcí impulsy, které zapříčiní zrychlený dech, horkost, apod. Sleduju prostředí, lidi kolem, co ve mně spouští. Jestli se nechám ovlivnit jejich reakcemi nebo si držím svůj střed. Tomu odpovídá i můj postoj. Buď mám tendence se držet vzpřímeně nebo se hrbím. Když se mi tohle podaří vybalancovat, hlas mi přirozeně sedne do nižších poloh. Mluvím sebevědoměji, klidně. Vím, že jsem v sobě.

2. Smích
Naučila jsem se dělat si ze sebe legraci. Často se tiše směju tomu, co moje mysl vymyslí. Legranda do doby, dokud mě nepohltí vlna strachu. Když přijde, potřebuju být na pozoru, prokouknout ji, a pak se zase vrátí lehkost.

3. Zpěv
Když mluvení drhne, začnu zpívat. Odlehčí to atmosféru, vykouzlí úsměv a do žil se mi vlije dávka sebedůvěry. Hlas si sedá, nachází svůj prostor a s ním přichází i lehkost.

4. Dech
Prodýchávám se do břicha: nádech na pět, zádrž na pět, výdech na pět.
Tím se aktivuje parasympatikus, tělo se zklidní a hlas si sám sedne.

5. Vizualizace
Klasická meditačka, kdy se zašiju do své meditační zahrady a pustím z těla i mysli všechno, co nepotřebuju. Jen si dávám pozor, abych tam neutíkala před realitou. Jen si odfouknout, nabrat síly a zase se vrátit zpátky.

6. Příroda
Stačí dvě hodinky a příroda mě vrátí domů, do těla, do dechu, do hlasu.

...

Třeba se v něčem najdeš a pomůže ti to. ;)