přijetí vs. rezignace.

Dva, tři, roky jsem se snažila o to, abych mluvila naprosto dokonale bez jediného zadrhnutí. A dařilo se. S technikou (která měla redukovat koktavost) jsem vstávala i usínala. Celé moje bytí a žití jsem podřizovala mluvení. Mluvila jsem plynule, hladce, pomalu, srozumitelně.
A pak jsem přestala. 
To moc někteří nechápali. Když můžu ovlivnit svoje mluvení, proč přestávám na sobě pracovat? Proč chci zase koktat, když támhle všude možně po médiích mluvím o tom, jaká je koktání noční můra? Nebo to ta Petra nezvládla? Selhala? Je pravda, že lidi se uměli připomenout, když jsem byla zdánlivě "nahoře", a když jsem v jejich očích padala, tak se čistil prostor.

Ale.. něco nějak vypadá a něco nějak je ve skutečnosti. Mnozí si mě idealizovali a já potřebovala být k sobě pravdivá. A nejen k sobě, ale i k druhým balbutikům, kteří prošli kurzem a potom mi psali a mysleli, že selhali, protože se jim koktání vrátilo. Tohle mě trápilo. Protože neselhali. Já nejsem měřítko pro to, jak by měl vypadat "ideální balbutik". Já taky nepřestala koktat. I když jsem si myslela, že přestanu. Tohle mělo zaznít.

...

Každopádně jedno jsem si po těch všech peripetiích uvědomila, že někteří mají radši svoji představu o mně, než mě samotnou. Někdo by si mě přál ještě víc odvážnější, druhý mě brzdí, ať stojím při zemi. Někdo by rád, abych mluvila dál technikou, protože se mu to dobře poslouchá a někdo mě podporuje v autenticitě. Pro někoho bych mohla být míň ezo/spirituální, pro dalšího bych měla zařadit batiku do šatníku, ať jsem echt spirit. Když jsem dojela na Moravu, byla jsem moc pražská. Když jsem dojela do Prahy, byla jsem moc moravská.
Teď si vyber. Nestihnu se narvat do představ všech. Ani nechci. Když jsem racek nemůžu být ještěrka nebo velbloud.

...

Koktání jsem přijala a nelpím na plynulosti, ale to neznamená, že na sobě nepracuju. Jenom už netrénuju mluvidla. Kdybych rezignovala, přestala bych se snažit. Žila ve frustraci, utápěla bych se v nesmyslnosti a těžkosti života a topila bych i další. Kdybych rezignovala, vůbec bych tohle nepsala. Ňuf

Se mnou je to prý na dlouhé zimní večery, ale je podzim a já už nemůžu dospat, tak prskám, co na srdci mám. Až mám čelo svraštělé a oči jako angorák. Nu, i vypnout je dobré a nutné, tak já se půjdu podívat radši na nějaké ty procedury, ať nechám svou skinskin zazářit. Na ten podzim. ♡