o představě, kterou mají někteří radši, než mě samotnou

Poslední roky se ve mně objevovala otázka: Proč mám pocit, že se musím neustále někomu obhajovat? Přitom objektivně nemusím. A dlouho jsem si myslela, že jde o obhajování mého zadrhávání. Jenže... postupně jsem přicházela na to, že ne.

Někteří lidé zřejmě těžko skousávají mě. Že si dovoluju být sama sebou. Oprostila jsem se od strategií "hodné a poslušné holky". Prokoukla jsem svá stará schémata, která mě držela při zemi, a začala je nahrazovat funkčnějšími. Už nepřikyvuju všemu, už se nebojím každého konfliktu. Mám ráda pravdivost, pevnost, respekt a nehodnocení. Jenže to samozřejmě nemusí být každému po chuti. Někteří lidé mají radši svoji představu o mně, než mě samotnou. A ano, stále mám slabá místa, ta stará schémata nezmizela úplně. Někdy mě ještě stáhnou zpátky do role "hodné holky" a právě tam se do mě dobře kope.

Například, když se objevily reportáže z televize, články o mně v novinách, někteří to nesli těžce. Toliko nepřejícnosti. Jakoby..: "Na co si tahle průměrná Moravačka hraje…?" A pak už se snadno hledalo cokoliv, do čeho by se dalo kopnout:
Nemá děti – "A kdy je jako chce?..."
Není vdaná nebo nemá partnera – "Je divná… možná bude na holky..."
Drží se, nejí všechno – "Určitě má nějakou PPP..."
Tvoří projekty – "Arogantní kráva, co myslí jen na peníze."
... a takhle by se dalo pokračovat donekonečna. Lidská mysl, když se plaší, dokáže vymyslet ledacos.

A tak mi dochází, že některé trefy se netýkají jenom koktavosti. Týkají se mě, jako celku, že se o něco snažím, že např. píšu tento blog. A možná je to vlastně známka změny. Rostu. Měním se. A budu se měnit dál. Naštěstí kolem sebe mám lidi, kteří mě podporují, milují a dokážou překousnout, že si dovoluju být sama sebou.

Jsem taková, jaká jsem. Vím, kdo jsem, co mám za sebou a proč dělám to, co dělám. Dřív jsem potřebovala, aby mě měli rádi všichni. Dnes už to nepotřebuju. Kdybych se o to snažila, nedělala bych celý den nic jiného než to, že se snažím zavděčit.
V biu mého prvního instagramového účtu stál citát D.M.Ruize: "Snažit se někoho změnit je totéž jako snažit se udělat ze psa kočku nebo koně."

Amen. 💛

Btw. tahle ta pevnost ve mně rozprostřená pomáhá i mému mluveníčku. Jsem si daleko jistější. Hlas si sedá, je níže položený a já prostě mluvím.