klesat je přirozené

Jednoho krásného dne jsem mířila pro umělecké dílo do charitativní aukce k jednomu známému českému umělci. Donesl stoh děl a já si mohla vybrat jedno z několika předložených. Vybrala jsem velký bílý výkres, na němž byla křivka, střídavě klesala a stoupala. Viděla jsem v ní každodenní život.

Když jsem po umělci potřebovala jméno díla, usmál se a řekl, že dílo jméno nemá. Že si ho můžu pojmenovat jak chci. Ihned jsem mu vyhrkla "Víte, připomíná mi to situaci, jako když se mě někdo zeptá, jak se dneska mám". Jednou se cítíte nahoře a jednou dolů. A dílo bylo pojmenováno: Jak se dneska mám?

Odcházela jsem nadšená, ne proto, že vyhlášený umělec pojmenoval dílo po mém, ale pro ten proces, pro jeho otevřenou mysl.

Od té doby se mi tenhle obraz křivky ekg vrací - když jsem dolů, vím, že se vrátím nahoru. Že se zákonitě musím zvednout, jinak by to byl přece konec. Rovná čára značí konec. A je naprosto přirozené a život je v pořádku, když se ustavičně nedějí pozitivní věci.

Věřte i vy. ❤