nevyžádané rady

Jednou, to už bylo v dospělosti, když jedna paní reagovala na moje mluvení, opakovala několikrát za sebou: v klidu, pomalu,..
Odpověděla jsem: "Věřte, že kdybych uměla tyto rady aplikovat, už dávno bych to udělala."
Od té chvíle přestala dávat jakékoliv rady.

Chápu, že to lidé myslí dobře. Chtějí pomoct. Právě proto by bylo skvělé, kdyby věděli, co může doopravdy pomoct. Dospěláci s koktavostí už možná mnohé překousnou, ohradí se, ale když dítě slyší: máš čas, nespěchej, buď v klidu, mluv pomalu… ze všech stran.. postupně si k těmto radám vypěstuje averzi. V lepším případě jen k těm slovům.

Když mě, jako dítěti, někdo řekl mluv pomalu, dokázala jsem jenom znechuceně vydechnout.
Mnohem víc by mi pomohlo, kdyby neříkal/a nic. Kdyby mi jen svým postojem dal/a najevo, že má čas. Že je v klidu. Že nikam nespěchá.❤️

Stačí fakt málo. Dostatečný časový prostor, přijetí, naslouchání - bez nevyžádaných rad.