fanatická ... nejsem

I když ten můj poslední příspěvek mohl znít kontroverzně, fanatička nejsem. Moc dobře si uvědomuju, že vlastně nevím, jak vše je a že moje přesvědčení může být chybné.  Že se mohu mýlit. A pokud bych měla psychopatické rysy, tak myslím, že bych byla první, kdo by to řešil.

Vím, že můj vnitřní svět se stále hojí. A když zažívám větší tlak, tak emoce skáčou. A ano, umím být sladká, usměvavá i držet si odstup a být přímá (tzn. neposílám smajlíky nebo odpovídám stroze). Protože teď náročnější období mám - bojím se, jestli všechno zvládnu - od stěhování, po práci. Ale to je období. Zase přejde. Jenom to, co řeším, možná nemusí vidět tolik očí. Tak si říkám, jestli tou svojí upřímností a otevřeností tady na blogu si vlastně spíš neškodím. I když můj záměr je dobrý. Protože informace se mohou otočit nebo zneužít. A to by mi mohlo ublížit. Jak padlo na terapii a je to vlastně taková moje mantra ..."chraňte sama sebe, Peti."