koktavost, přitažlivost sama.

Stále častěji se setkávám s názorem, že koktání je vlastně roztomilé, dokonce, POZOR, sexy! 

No, přitažlivost je asi hodně subjektivní záležitost a nevím, jestli zrovna koktavost splňuje všechny náležitosti přitažlivosti. Možná působí spíš nervózně, nejistě, a to může někoho přitahovat. Nedokážu si ty názory vzít za své, snažím se je respektovat. Ouvej nastává, když se mě někdo snaží přesvědčit o tom, co si mám o koktání myslet. To už naplňuju svůj pohled skepsí a pochybnostmi.

Čemu začínám věřit a uvědomovat si, že lidi spíš přitahuju tím, jaká skutečně jsem. I když mám často pocit, že nejsem dost chytrá, zábavná, společenská - vím, že se nepotřebuju nikomu zavděčovat ani nic dokazovat. A že je mi vlastně se sebou dobře. Jsem si oporou, naslouchám si. A i když někdy sejdu z cesty, nakonec se vrátím do svého středu a dělám všechno proto, abych v něm zůstala. Právě tohle je pravděpodobně přitažlivější než "a-a-a-a-a-hoj". A možná se mi to okolí snaží celou dobu říct - koktavost je jen malou součástí tebe, jsi mnohem větší a pestřejší, než ona.