koktání ve vztazích

Co ty a vztahy? Takhle explicitně se mě naposledy zeptaly dvě holky v zahraničí, které taky koktaly. Myslely asi ty partnerské. A já mám tendence přetavit tuhle otázku obecně na všechny vztahy, vč. partnerských, páč všechny je třeba živit, aby kvetly.
Nu, zpátky. S holkami jsme se shodly, že určitě je pro nás důležité přijetí. Což asi nebudu daleko od pravdy, když řeknu, že to takhle má většina lidí. Být přijata jako balíček všech krásných i ouvej stavů, emocí a vlastností, to je sen.

Když jsem se bavila s lidmi v Česku, kteří koktají, často padala potřeba porozumění a pochopení ze strany jejich partnerů. Ze zkušenosti z mých dřívějších vztahů se pod to samozřejmě podepisuju. Zároveň si myslím, že pochopení je zapotřebí i z naší ddrhnoucí strany. Protože ti druzí často neví, jak se cítíme, že potřebujeme o něco více času, naslouchání, trpělivosti a dost možná mají i oni některé z těch věcí podobně.

Byť je pro mě socializace stále v určité podobě téma, tak vztahům, pro mě důležitým, přikládám mnohem větší hodnotu, než dřív. Objevuju a integruju postupně kouzla sebereflexe, nesouzení, respektu a komunikace (teď myslim verbální). A i když ta moje komunikace občas drhne, je zapotřebí. Jasná, otevřená, přímá, respektující. Jo, je pro mě jedním ze základních stavebních kamenů vztahu. A na fajn základech se dá pak postavit krásný dům. Plus se zamezí všem různým domněnkách, nedorozuměním, dramatům. Ty emoční únosy totiž nejsou tak složité jako pak napravovat škody.

Dokonce tyjo, přemýšlím, že když potřebuju něco vykomunikovat, aby člověk chápal, jak jsem to myslela, a já zase potřebuju pochopit jeho, abych věděla, jak to myslel/a, tak je mi jedno, jestli se tím rozhovorem prokoktám, nebo ne. Po objasnění se uleví, stoupne sebejistota a jde to plynuleji... řeč i vztah.

Pracovat na vztazích... to je asi na celý život. Být v míru ve vztahu k sobě, nebýt závislý na druhých, ale přitom mít schopnost milovat a být milován/a. Mmmmh, držme si palce, milí.