kdo jsem, když neřeším, jak mluvím?

To by mě taky zajímalo. :)

Pár týdnů (možná měsíců) dozadu jsem postovala na ig @vnitrni_zivot_balbutika příspěvek, že koktavost je malou částí nás/tebe, jsme/jsi mnohem větší, než ona..
That's true. Jenomže co to vlastně je, to "větší"? Někdy mě baví otázky aniž bych si potřebovala odpovědět. Tohle je jedna z nich. Vlévá mi to lehkost do žil, protože vím, že mám v sobě ještě víc částí a nemám na ně zapomínat pro fokus jenom na jednu z nich. Uvědomím si, že mě to se sebou i jako baví... dokážu se sobě zasmát, dokážu si prominout a být docela v míru i se svými chybami (byť tohle to je proces...).

Ten rozhled je zkrátka najednou daleko větší. Třeba jednou dospěju k tomu, že mluvení úplně přestanu řešit. Kdoví. Jen ten otisk bych si chtěla ponechat. To když bych si náhodou někdy čechrala moc peří, tak ať mě to srazí na zem. Narovinu, kdybych se životem řádně neprokoktala, měla bych hodnoty úplně jinde. Možná bych klouzala po povrchu a ani bych si toho nevšimla. Tak možná právě tohle je to "větší". Všechno to, co se děje, když tam koktavost je.

A kdo jsi ty, když nejsi část, která tě někdy trápí, někdy učí, někdy formuje, někdy ..?

A už končím s existenciálními otázkami. To si dycky vzpomenu na panáčka z Kostiček, který pořad končíval s tím "Teď vypněte nás, prosím, ať nebolí vás hlava." 
Jo, člověk mě potřebuje unést. Uvědomuju si, že jsem občas těžká číst. Pro ty moje hlubiny a myšlenkové kreace. Já prostě dycky radši jídávala z misek než z talíře, z tama mi aspoň nelítaly krokety. Tak mě možná miska tou hloubkou inspirovala či co. Hurá miskám.

Na druhou stranu mi ty hlubiny přináší radost a lehkost a sílu a nadhled a hravost a racčí svobodu. Taky touhu po zemitosti. Bez toho to nejde. Potřebuju být zemitá jako ta matcha. A posledních pár dní víc, než kdy dřív. Abych vstřebala všechna ta kouzla, která mám pocit, že život vytváří. A jsou to nemalá kouzlíčka. Vůbec mi to asi nějak pořádně nedotéká.
Tak ti děkuju, matcho, že tu jsi. I když jsem unavená, i když se "vypnu" a jdu spát, i když tupě zírám, i když mlčím nebo mluvím,... Já se jen nechám někdy unést úvahami o nekonečnosti lásky jako podstaty živého bytí, shortly - moc filosofuju. Pořád se se mnou "ztrácej" na cestách. Mňau ♡